Historie M8   

M8 lehký obrněný automobil 6x6 bylo obrněné vozidlo vyráběné Ford Motor Company v průběhu druhé světové války. Obrněné vozidlo bylo používáno v armádě USA i u Britských vojsk, jak v Evropě, tak na  Dálném východě, až do konce 2 světové války. Vozidlo bylo mnoho let exportováno a bylo zařazeno v různých armádách třetího světa až do roku 2006.

Ve službě v britské armádě bylo obrněné vozidlo známé jako Greyhound. Britská, ale i Americká armáda ho ještě více opancéřovala, zejména na podlaze kde byla nedostatečná ochrana proti tankovým minám. Samotným řešením posádek bylo obložení podlahy v prostoru osádky s pytli s pískem. M8 mělo vynikající mobilitu a byl skvělým podpůrným prvkem postupujících amerických a britských obrněných jednotek.

V červenci 1941 byl zadán požadavek hlavního velitelského stanu, na zahájení vývoje nového rychlého ničitele tanků. M6 byl tak nahrazen 37 mm Gun Motor Carriage, což byl v podstatě ¾ tunový terénní vůz s 37 mm zbraní, umístěnou v zadní části (korbě). Požadavek byl zadán jako náhon 6x4 kolových vozidel, vyzbrojen 37 mm kanonem a kulometem umístěným ve věži a v přední části trupu. Jeho čelní pancíř měl odolat přímému zásahu od kulometu ráže 0,50 (12,7 mm) a jeho boční pancíř měl odolat ráži 30 (7,62 mm). Prototypy byly předloženy společností Studebaker (určený T21). Všechny měli podobný vzhled, design a splňovali zadání.

V dubnu 1942 byl vybrán model Ford T22 i přes stížnosti na jeho nedostatky. V té době již bylo jasné, že kanon ráže 37 mm nebude efektivní proti čelním pancířům německých tanků. Vznikl tak nový obrněný automobil, lehké obrněné vozidlo s označením M8, které bylo určeno na průzkumnou roli a to následně v mnoha modifikacích. Díky prodloužení jednání při podpisu smlouvy a drobným konstrukčním změnám byla zahájena sériová výroba až v březnu 1943. Výroba byla ukončena v červnu 1945. Vyrobilo se celkem 8 523 kusů. Do celkového počtu se nezapočítávají vozidla vyrobená v roce 1942. Britové využili možnost objednat vozy M8 na základě smlouvy o nákupu a pronájmu. Vozidlo přejmenovali na jméno Greyhound, v Českém překladu Chrt. Údajně bylo takto pojmenováno podle toho, že má slabé pancéřování a je rychlý.

Průzkumná kavalerie sloužila u divize nebo sboru jako oči a uši. Tyto mise požadovaly rychlost a hbitost, ne palebnou sílu a pancéřovou odolnost. Úkolem kavalerie při přesunu bylo navázat kontakt s nepřátelskými silami, co nejblíže postupujícím jednotkám a udržovat ho v kontaktu do příjezdu hlavních sil.  Tímto způsobem průzkumná vozidla včas identifikovala nepřítele, zjistila jeho sílu, složení, rozestavění palebných postavení nebo jejich směr pohybu. Při výpadu sloužila kavalerie jako rozbor síly nepřítele pro hlavní jednotky.

M8 tuto funkci zastala s vyznamenáním. Každý obrněný automobil M8 byl vybaven dálkovou radiostanicí, která sloužila k rychlému předání zjištěných informací, získaných při vykonávání rozkazu nebo předávala informace od podřízených prvků na vyšší velitelství. Sloužila i v krátkém dosahu pro komunikaci v rámci jízdní průzkumné čety, průzkumného týmu nebo spojení s velitelským vozem. 

M8 vážil 7.400 kg s plně naloženým vybavení a posádkou, byl schopný dojezdu160-320 km v terénu nebo 320-640 km na silnicích bez tankování. Na běžných silnicích byl schopen trvalé rychlosti 89 km / h. M8 nebyl určen pro útočné bitvy. Jeho palebná síla byla dostatečná pouze proti podobným lehce obrněných nepřátelskými vozidlům. Pancíř vozidla jej bezpečně ochránil proti ručním zbraním nepřítele, ale výkonnějším protipancéřovým zbraním neodolal. Posádky přežili v boji díky rychlosti a mobilitě, jen tak se zabránilo ztrátě v boji. V případě přesily nepřítele nebo užití jeho silných protipancéřových jednotek byli posádky staženy zpět. M8 díky slabému pancéřování podlahy (3 mm) byl zvláště citlivý na německé miny. Další nevýhodou vozidla byl omezený pohyb v silně zalesněných oblastech a v členitém terénu. V takto nevhodné oblasti pro průzkum se spíše využívali terénní průzkumné vozy Jeep vážící ¼ tuny.

Tyto průzkumné vozy měli několik nevýhod, jako například poloměr otáčení, omezený zdvih kola, otevřené diferenciály. Omezením mobility byly i velké terénní vlny typu off-road s velkým převýšením terénu nebo soutěskami. Proto se M8 využíval hlavně k rychlému pohybu a průzkumu na běžných silnicích a cestách, kde se stal i velmi účinným bojovníkem při napadání nepřítele ze zálohy. Konstrukce lehkého obrněného vozu M8 nebyla určena pro výkon v off-road podmínkách, sněhu, alpském terénu a na měkkém podkladu. M8 v takovém prostředí často zapadl až k nápravám. Naopak svoje výjimečné kvality prokázal na tvrdém nebo zpevněném povrchu. Jako kolové vozidlo byl M8  obecně spolehlivější než pásová vozidla podobné velikosti a vyžadoval mnohem méně náročnou údržbu a logistickou podporu.

Popis

Délka vozidla 5,01 m, šířka 2,54m a výška 2,26m. M8 byl vybaven 37 mm M6 kanonem (zaměřovaný teleskopickým zaměřovačem M70D) a  se spřaženým kulometem Browning ráže 0,30 V (7,62 mm) ve věži. V navařeném kruhu nad věží byl umístěn také  M2 kulomet Browning ráže 0.50 V (12,7 mm). Tento kulomet byl na kruhu umístěn na lafetě a určený primárně pro obranu proti letadlům nebo lehce pancéřovaným nepřátelským vozidlům. Tato zbraň nebyla na počátku součástí standardního vybavení vozidla, ale vznikla jako častá modifikace jednotek, která M8 používala.

Posádka byla složena ze čtyř členů: zaměřovač, který fungoval jako velitel vozu, střelec, řidič a radista, který mohl také zastat roli řidiče. Řidič a radista seděli v přední části, zatímco velitel a střelec ve věži.

Vozidlo bylo naloženo v boji 80 ks dělových granátů. Střely pro hlavní 37 mm kanon byly uloženy na stojanech uvnitř věže, aby byly snadno po ruce. V prostoru řidiče byla vždy karabina M1, poloautomatická zbraň pro případnou blízkou obranu posádky. Kulometná munice se skládala z ráže 0,30 V 1500 Ks ve schránkách a ráže 0.50 V ve schránkách po 400 kusech. 

Pancéřování bylo v rozmezí od 7mm do 20 mm na bocích a čele, na podlaze od 3 mm podle roku výroby. Dodávalo se i pancéřování podlah výrobcem, které se navařovalo dodatečně. Věž je pancéřována 22 mm a štít kanonu má 27 mm. M8 byl poháněn motorem Hercules JXD in-line 6-válec o výkonu 81 KW. Motor byl poháněný benzínem, jeho nejvyšší rychlost činí 56 mph (90 km / h) na silnici, 30 mph (48 km / h) v terénu. S obsahem nádrže 204 litrů a průměrnou spotřebu paliva 7,5 mpg (50-60 litrů na 100 km) mohlo dosáhnout vozidlo  i dojezdu  400 mil (640 km). Další velkou výhodou je, že motor běží velmi tiše ve srovnání s motory obdobného výkonu, a to mu dalo ohromnou výhodu v boji, jako překvapující efekt při kontaktu s nepřítelem. Z tohoto důvodu byly M8 obrněné vozy ve třetí Pattonově armádě, známé pod přezdívkou jako "Přízraky Pattona", protože nebyly téměř nikdy předčasně odhaleny Němci až do poslední chvíle.

Druhá světová válka první nasazení

Lehké obrněné vozidlo M8 vstoupilo do bojové služby se spojenci v roce 1943. Cílem tohoto vozidla bylo sloužit jako primární základní velící a naváděcí vůz při komunikaci s bojovými vozidly amerických ozbrojených sil a vojáků při průzkumných úkolech.

M8 byl poprvé bojově nasazen v Itálii v roce 1943 a byl používán americkou armádou v Evropě i na Dálném východě. Využíval se zejména na Okinawě a Filipínách, kde byl občas využíván jako ničitel japonských tanků, neboť jejich pancéřování nebylo tak robustní jako Německé a na jejichž sílu kanon ráže 37 mm stačil.

Více než 1000 kusů bylo dodáno, přes smlouvu o prodeji a zápůjčce Lend-Lease, americkým spojencům a to Spojenému království, svobodné Francii a Brazílii. Vozidlo bylo považováno za rychlé, dostatečně spolehlivé a obrněné pro průzkumné mise. Nicméně, jízdní průzkumné jednotky kritizovaly M8 pro nedostatečný off-road výkon, který byl ještě horší než M3A1 Scout Car, kterého M8 nahradil. V hornatém terénu Itálie, v hlubokém blátě a sněhu v severských zimních evropských podmínkách byl M8 více či méně omezen na pohyb po silnicích a tím výrazně snížil svoji hodnotu jako průzkumné vozidlo. M8 byl také velmi citlivý na miny. Výrobce následně dodal sadu pancéřování, aby poskytl další čtvrt palce na ochranu podlahového pancéřování pro snížení účinnosti min a pro větší ochranu posádky. Některé posádky umísťovaly pytle s pískem na podlahu, aby se alespoň částečně zvýšila jejich ochrana. Dalším problémem bylo, že velitelé často používali své průzkumné jednotky pro mise palebné podpory, které pro lehce-obrněný M8 nebyly vhodné. V případě, že se setkaly s německými obrněnými předsunutými jednotkami, jejichž palebná síla mohla snadno proniknout pancéřováním M8. Samy s 37 mm kanonem nemohly jejich pancéřování moc ublížit. Jejich tenký pancíř nebyl mnoho odolný ani proti 20 mm automatickému kanonu, který používali německé průzkumné vozy.

Americká armáda začala hledat náhradu za M8 již v roce 1943. Dva prototypy byly dokončeny v létě 1944. Oba byly považovány za lepší než M8, ale bylo rozhodnuto, že v této fázi války už nebylo potřeba nového obrněného vozu.